Zámek Lednice

Zámek Lednice lze bezpochyby řadit k nejkrásnějším a nejvyhledávanějším českým památkám. Je situován do vzdálenosti 12 kilometrů od města Mikulov, a to do stejnojmenné obce Lednice, na pravý břeh řeky Dyje. Vystavěn je ve stylu anglické tudorovské gotiky a spolu s celým Lednicko-Valtickým areálem patří do seznamu Světového dědictví UNESCO.

Lednický zámek vyniká především půvabnými interiéry s kazetovými stropy i původním nábytkem. Krásný je však i místní park, ve kterém stojí historický skleník s nejvzácnější českou skleníkovou rostlinou vůbec. Je jí pravděpodobně až pěti set letý cykas. Bohužel byl však nenávratně poškozen při rekonstrukcích, a tak už není v příliš dobrém stavu.

Historie zámku Lednice

Lednice kdysi pravděpodobně bývala gotickou tvrzí, jež byla vybudována ještě před polovinou třináctého století. Vybudovat ji měli dva místní občané – Adamar a Lipertovic z Lednice. Samotná obec tedy existovala ještě chvíli před vznikem této pevnosti. Lednici však její původní vlastníci neměli v držení dlouho, roku 1244 ji totiž král Václav I. zabavil a obratem předal sirotkovi Sigfriedovi Waisemu.

V roce 1322 tvrz získal Jan z Lichtejštejna, v jejichž rodu Lednice zůstala až do roku 1945. Zpočátku byla pouhým lénem, později však plnohodnotným vlastnictvím. A jak to vypadalo v době jejich nadvlády nad tímto krásným zámkem?

Významné je pro Lednici zejména 16. století, během kterého ji vlastnil Kryštof z Lichtenštejna. Ten ji sice chtěl původně prodat, císařem byl však tento proces pozastaven. Poddaní se totiž obávali nové vrchnosti a Rudolf II. jim chtěl co nejlépe vyhovět. Po Kryštofovi pevnost přešla do vlastnictví Hartmanna II. z Lichtenštejna, který provedl první zásah do středověké zástavby a Lednici nechal přestavět na rozlehlý zámek – honosné sídlo s monumentální zahradou.

Roku 1601 spadl na základě dědičnosti zámek do vlastnictví Karla I., zakladatele karolinské větve. Ten byl později povýšen na knížete za oddanost císaři Matyáši Habsburskému. To mu samozřejmě přineslo větší moc a titul se odrazil i na rekonstrukcích zámku Lednice. Té se dostala jistá modernizace, rovněž ale byly přistaveny i další hospodářské budovy, park byl rozšířen a dále zvelebován.

A jak to s událostmi vypadalo v době po bitvě na Bílé hoře? Karel I. dostal za úkol potrestat účastníky protihabsburského odboje, díky této a dalším pravomocem tak můžeme říci, že byl v podstatě pánem nad českými zeměmi. Získal tak i další finanční prostředky na obohacování svých panství, mezi která nadále patřil i zámek Lednice. V roce 1627 majetek dědičně získal Karel Eusebius z Lichtenštejna. Po svých studiích práv se usídlil v nedalekých Valticích a celý svůj život zasvětil úpravám a rekonstrukcím Lednicko-Valtického areálu. Právě díky němu je tedy památka v tak krásném stavu, který můžeme vidět dodnes. Na zámku za panování Karla Eusebia působili především významní umělci – kupříkladu dvorní kameník Petr Materna, stavitel Petr Tencalla či štukatér Bernard Bianchi. Karel Eusebius rovněž nechal vybudovat honosnou oranžerii, která stávala na místě dnešního skleníku s již zmiňovanou vzácnou rostlinou.

Roku 1690 došlo znovu k výraznému zásahu do zámecké architektury, která již přestávala odpovídat tehdejším poměrům. Architektem barokní přestavby se stal Domenico Martinelli, italský kněz, stavitel a výtvarník.

Barokní přestavba pokračovala i za Karlova syna Jana Adama I., novodobý zámek však v této době nenavrhoval Martinelli sám – pomocníkem se mu stal Jan Bernard Fischer.

A jak vznikl vlastně skleník dnešní, kterým je Lednice mimo jiné také proslulá? Vybudovat jej nechal Antonín Florián, a to s celou Lednicko-Valtickou alejí – ta totiž spojila obě sídla, Lednici spolu s Valticemi.

Abychom nevynechali další důležitou část proměny zámku, zmínit musíme i století osmnácté, během kterého byl zbořen původní gotický kostel, a proběhla přestavba v umírněnějším duchu, která zámek stylizovala do podoby klasicistické.

Na počátku 19. století byly budovány především romantické stavby v zámeckém parku, mezi které patří třeba Appolonův chrám, Tři Grácie, Hraniční zámek či Rybniční zámek.

V letech 1846 až 1858 došlo k poslední rekonstrukci zámku, můžeme však rozhodně říci, že byla velice rozsáhlá. Z Lednice vytvořila zářný příklad anglické tudorovské gotiky. A aby také ne – realizátor této přestavby, Jiří Wingelmuller, byl na studium nejdříve vyslán do Anglie. Populární byla zejména realizace tzv. květinového sálu, který se postupem let proměňoval v zámecké divadlo. To bylo posléze velice populární a hrávat se do něj sjížděli umělci až z Vídně.

Posledním šlechtickým majitelem zámku Lednice se stal dědic František Josef II. V roce 1945 byl zámek zestátněn.

Prohlídka zámku Lednice

Lednice nabízí čtyři bohaté prohlídkové trasy s průvodcem, každá z nich je přitom zaměřena na jinou část dějin. Třetí prohlídková trasa navíc zahrnuje dětské pokoje princů a princezen, hodí se tak tedy i pro ty nejmenší návštěvníky. Rovněž je možné v rámci celého areálu navštívit i samostatná skleník, Minaret zbudovaný dle plánů Josefa Hardtmutha či umělou romantickou zříceninu v zahradě. Milovníci rostlin si pak mohou připlatit i za odbornou prohlídku zámeckého parku s botanikem.